Nudně projíždím novinky na facebooku a najednou čtu titulek "From our hands vystoupí jako předkapela The Prodigy". Co to je za blbost říkám si a rozklikávám odkaz. Nemůžu uvěřit vlastním očím. Bez rozmýšlení bookuju autobus a kupuji tickety.
Vydávám se v soudný den do Bratislavy. Pekne to tam bolo, slunné dny a vše levné. Hned po příjezdu mířím k NTC aréně, kde není ani živáčka. Rozpis, tenis, tenis, The Prodigy, tenis byl více než vtipný. Mířím si sednout před vchod. Je asi 14:00 a přichází první človek s batůžkem Prodigy. Začínám cítit konkurenci a rozhoduju se nehnout se z místa. 16:00 pociťuji hlad a nutkání toalety. Jdu tedy rychle na záchod a utíkám do několik kilometrů vzdáleného lidlu. Takový výkon nepodávám ani ve škole při tělocviku. Se slzami v očích a očekáváním megafronty se řítím zpět na čekací místo. Furt je tam jen ten jeden člověk. Najednou přijde pár týpků a rozlepují plakáty, týpek s batůžkem je o jeden žádá a oni s prázdnou odcházeji. Tohle jsem posrala. Okolo 17:00 přicházejí na místo securiťáci, prosím je aby mi donesli plakát " běž do prdele, nemáme"
Oukej oukej, nebijte mě. Za chvíli jeden přichází s plakátem. Rychle si ho utíkám schovat na recepci NTC areny a pokoušim další návštevu toalety. Vracím se na místo a je tam o dva fanoušky víc. Už se vážně nehnu... Jo nakonec se hnu, za chvíli by měli přijet Prodigy a zkoušet přeci. Jdu za NTC arénu a rozhlížím se, tuna anglánů, jdu zpět aby mi někdo nezabral místo. V tom přijdou Prodigy do arény a začnou zkoušet, takže všechny premiérový songy slyším dřív. V tom přijde k aréně starý pán a potěžuje si na vysoký hluk. Kdyby věděl s kým se málem setkal.... Ne on tam chce zavolat policajty!! V tom dva divní fanoušci odcházejí a za hodinu se vracejí (později se z reportu dozvím, že šly za arenu a vyfotili se s prodigy) ALE JÁ NE, já jsem nemohla opustit své misto. To nevadí, že všichni přišli až půl hodiny před koncertem :( prostě jsem nemohla odejít....
Je 20:00 a já za zvuků dubstepu vbíhám do naprosto prázdné arény. První. JSEM PRVNÍ. Ale za fotku s Šášou bych udělala cokoliv, klidně bych tam ani nešla. Šťastná do konce života bych byla stejně...
KONCERT: takže nastupují FOH a nikdo je nezná. Oni to cítí a koncert se stává docela trapnou situací. Né kvůli nim, ale neměli na vybranou. Řekli, že ví, že se těsíme na Prodigy a odešli.
Přicházejí Bohové! Bubeník přichází se vztyčeným prostředníkem, mám pocit, že se dívá na mě. To je jedno, začínají s world on fire a já nevnímám. Jsem v tranzu. Pařím o život.
Velmi rychle se unavuji, přecházím do úsporného režimu a užívám si pohled na scénu. Neuvěřitelný. K tomuhle vlastně není co psát v mojí hlavě bylo prázdno.
Jenom se mi trochu zdálo, že Keith ačkoliv je tanečník, pobíhá jen ze strany stage na druhou a dělá, že půjde pozdravit fandy, ale i přes všechny výzvy to neudělá. Jen Maxim sešel dolu. (dotkla jsem se ho)
Věc, kterou si na Prodigy opravu nejvíce cením je neustálý 100%ní
kontakt s fanoušky. Maxim prostě nenechá jediného člověka v publiku nepovšimnutého a nebo mě miluje (:D), protože nikdy při žádném koncertě jsem nezažila až takové propojení jako tehdy, půlku tracku POISON se díval na mě a bylo toho víc, a nebo to dělá nějak zvláštně a myslej si to všichni.
Ke konci koncertu vylítlo pár paliček do publika, jednu jsem chytla. Když koncert skončil úplně, tak (myslím že) bubeník rozdal zbytek paliček některým fanouškům. Což je fajn, ale není to ono jako když si ji člověk chytne ;)
Po koncertě jsem se snažila co nejrychleji dostat ven. Prorvala jsem se všema lidma a ještě si stihla koupit tričko. Vyzvedla jsem si svůj plakátek a ještě ukradla obrovskou papírovou směrovou zabuli s šipkou a nápisem Prodigy. Dodnes nevím proč, měla jsem dost suvenýrů a zavazadla žadný.
Po tomhle všem nezbejvalo nic jinýho než se vydat hledat nějakou tramvaj a jet do hostelu. Byl to neuvěuvěřitelně krásný den a příště budou snad zas v NTC abych se s nimi mohla setkat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat