A ne, furt vim, že ze mě žádnej blogger nebude. Ani nemá být.
Úplně jsem zapomněla, že tenhle blog kdy existoval a jsem strašně šťastná, že se zase našel.
Je plnej těch začátků, na který by se už jinak dávno zapomnělo. Je tak nějak plnej zapomenutých detailů, který by jinak zatemnily události posledních 5ti let.
Vlastně jsem se neodmlčela úplně a možná bych v tom blogu pokračovala, ale přišla stránka SMETU. Tu jsme vymyslelay se Sárou. Psaly jsme recenze na koncerty, alba a nové klipy. V předlétě 2014 jsem nejdříve začala fotit pro nějaký plzeňský magazín a potom pro poslouchej.net. Díky tomu jsem mohla chodit skoro na všechny koncerty a festivaly v okolí. Až se to nedalo stíhat. Ze Smetu se měl stát plnohodnotný magazín a dokonce jsme se pokoušeli i o nějaké to promotérství.
Stalo se toho tolik, že se to nedá popsat. Smetu nakonec mělo jepičí život a v roce 2015 kompletně zaniklo. Na krátko ho vystřídal papírový hudební deník. Klasický deník, kam si holky píšou o klukách a já psala o písničkách. Ale už nejsem teenka a psát neumim. Ani pro sebe psát moc neumim.
Můj oblíbený SEEN LIVE seznam je asi to jediné co mě drží a opravdu jako jediný mapuje celou historii. Dosáhl necelých 500 koncertů a přesunul se kompletně na setlist.fm, což se ukázalo jako naprosto neuvěřitelná fuška. Ale je tam.
Náhodný nalezení tohodle blogísku ukázalo, že bych v tom měla pokračovat, i když je to strašlivej pain.
Žádné komentáře:
Okomentovat